Letos bylo všelikerých kulatých výročí, a co to nevidím, úplně bych zapomněl, že před několika týdny uplynulo již 110 let od narození jednoho z nejdůležitějších českých režisérů, který natočil desítky skvělých filmů, především těch komediálně laděných, často s lesklými ozdobami v podobě tehdejších největších hereckých hvězd filmového plátna. Je podepsán jako režisér pod většinou filmů Vlasty Buria...na, spolupracoval s V+W na jejich Hej-Rup! a Svět patři nám, také s Hugo Haasem a režisérský podpis nesoucí jeho další filmy, z nichž některé jsou jistě známy i širším vrstvám, jako Kristián, Hotel Modrá hvězda či duo dodnes adorovaných, tzv. "študentských komedií" - Cesta do hlubin študákovy duše a Škola základ života. Obvzvláště smutný, byl jeho skon - několik dnů po tzv. "bratrské pomoci", v roce 1968. Prý tehdy vypil láhev něčeho velice silného, i když pít už neměl a nemohl. Tedy, chtěl se osvobodit a nakonec i osvobodil z chapadel kremelské chobotnice (která nás stáhla pod vodu na dalších 21 let), byť ho toto osvobození stálo cenu nejvyšší, a to lidský život. Jeden lidský život, který měl možnost natáčet a spolupracovat s tolika, dnes obdivovanými a velice ceněnými osobnostmi a být u zrodu zvukového filmu u nás. Ten život, o kterém tu mluvím, prožil opravdový mistr svého kumštu, pan Martin "Mac" Frič. číst dál




2012 ©